Před několika dny většina z nás projevila svůj názor na další směřování naší země ve sněmovních volbách. Drtivé vítězství hnutí ANO 2011 ve všech krajích a okresech je zjevným signálem pro klasické politické strany, že svým projevem, chováním a svými programy nejsou pro naše občany zajímavé. Jen snad Občanská demokratická strana alespoň symbolicky zachraňuje čest těchto stran.

Z volebních výsledků lze zřetelně číst protest proti všem, kteří se na vedení naší země střídali v polistopadové éře. Touha po nových pořádcích je patrná i z úspěchu Pirátů, kteří jsou sympatičtí především těm mladším z nás. Chci věřit, že tento úspěch není jen ve víře mnohých voličů v legalizaci měkkých drog. Strana přímé demokracie Tomia Okamury vytěžila bezesporu z nepovedené migrační politiky našich sousedů. Strana téměř na pokraji svého zániku zatroubila k útoku proti Islámu a uprchlíkům a získala tak zejména na hysterickém strachu z u nás prakticky se nevyskytujících uprchlíků. Přestože pan Okamura není příliš kamarád s médii, v tomto případě jim může vřele poděkovat.

Vítěz voleb skvěle zvládl kampaň, určitě nebyla levná, ale pokud jsou zdroje – není co řešit. Vláda, která právě končí své funkční období, byla složena ze tří subjektů. Proč právě ANO tak vyčnívá svými výsledky nad svými koaličními partnery? Co tak špatného provedli sociální a křesťanští demokraté, že se potýkají s historicky nejhoršími volebními výsledky? Možná si dovolili nahlas říci, že ten, kdo má problém se zákonem, by neměl vládnout. Náš národ má tendenci chránit ty, kterým se ubližuje. Podobně překvapivé bylo vítězství sociálních demokratů v krajských volbách 2012 po zatčení hejtmana Ratha.

Za sebe přeji naší zemi stabilní vládu, a to co nejdříve. Stále častěji se objevují hlasy o konci parlamentní demokracie, kterou jsme tak vítali v listopadu 1989. I když s demokracií v naší zemi příliš zacházet neumíme, snad přece jen zvítězí zdravý rozum. Zmíněné obavy neplynou jen ze záměru vítězného hnutí zrušit Senát, ale zejména pak z názorů o nepotřebnosti obecních a krajských zastupitelstev nebo možnosti odvolání přímo volených poslanců.

Přestože obecně nelze dost dobře porovnat sněmovní a komunální volby, je volební výsledek pro mě v roli starosty města, který nepatří k vítěznému hnutí, těžko čitelný. Nejspíš opravdu voliči komunální politiku s vyšší politikou nespojují, jinak by museli ocenit 30 miliónů Kč na dotacích, které jsme získali od Středočeského kraje pod vládou ČSSD a KSČM nebo se snad hořovickým voličům nelíbí nové chodníky a zrekonstruované ulice? Zapomněli snad na nepořádek v ulicích před založením městské policie nebo se jim špatně jezdí po nové silnici směrem na Žebrák?

Práce je v Hořovicích hodně před touto i kteroukoliv příští radou ještě hodně. Máme totiž co dohánět. Jen se snažím nepodlehnout myšlence: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“. Takových politiků bylo i u nás v Hořovicích dříve už dost. Současná hořovická rada má před sebou ještě rok do konce svého funkčního období a plánů, jak město zvelebit opravdu hodně. Práce se nebojíme a plníme, co slibujeme. Kdo chce vnímat pozitivně své okolí, ten určitě naši práci ocení. Kdo vnímat nechce, nutit ho nemůžeme.

Říká se: „Hlas lidu, hlas boží“. Lide, prosím, bdi!
S úctou Dr. Ing. Jiří Peřina (ČSSD), starosta Hořovic.